Soukromá oranžérie

perex

Oranžérie na zahradě vlastního domu není obvyklá. Stavba pro rostliny však doplňuje prostory pro bydlení o novou dimenzi trávení volného času.

kredit

Text: Věra Konečná | Foto: Jaroslav Hejzlar

text 1

První oranžérie vznikaly v zemích mírného pásma už ve středověku, nejprve k pěstování citrusů a rozmnožování rostlin, později i jako okrasné zimní zahrady. Snad nejznámější z nich je Skleník zámku Lednice, kam majitelé – rod Lichtenštejnů – chodili relaxovat a odpočívat, jejich exotický „prales“ byl komponován tak, aby okouzloval po celý rok. Objekt skleníku byl navržen Jiřím Wingelmüllerem v letech 1843–45, tedy v době, kdy architektuře vládly kovové konstrukce nesoucí velké skleněné tabule (jen o pár let později se v Londýně otevřel slavný Paxtonův Crystal Palace). Právě takto bohatě prosklená konstrukce se velmi dobře hodila k dosažení skleníkového efektu, vyhřátí prostoru sluncem v zimním období. Přestože venku mrzne a prostory se nevytápějí, teplota uvnitř neklesá pod bod mrazu, při odpoledním slunci vystoupá až nad 20 °C a teplomilným rostlinám tu nehrozí umrznutí.

Majitele rodinného domu v Čerčanech ke stavbě oranžérie přivedla společná záliba, pěstování subtropických rostlin, a potřeba najít pro ně vhodné prostředí k přezimování. Pro obří květináče a někdy až několikametrové stromy se v běžném domě těžko najde prostor s optimální teplotou, jakou rostliny potřebují. Samostatný skleník je přitom vhodnější variantou než běžná zimní zahrada přilepená k domu; ta může obytné místnosti a celý interiér v létě nadměrně přehřívat, pokud nesplňuje velmi náročné konstrukční zásady. Dům obrácený do hlavní části zahrady severní stranou by v tomto případě ani nevyhověl správné orientaci zimní zahrady, nejvhodnější polohu pro využívání jižního slunce má protější strana parcely.  

galerie 1

citace 1

“Podle projektu Jindřicha Starého vznikla prosklená stavba, která i přes mnohem menší rozměry a neokázalý vzhled nepostrádá velkorysost starých zámeckých oranžérií.”  

text 2

Zasloužila se o to jednoduchá kompozice se zvýšeným středním prostorem a střídmým vertikálním řádem vysokých skleněných ploch v pravidelném rastru sloupů. Jistou zámeckou vznešenost má také vzájemný vztah oranžérie, zahrady a domu: nový objekt je umístěn na nejvyšším místě vzrostlé zahrady, téměř v ose záhonu růží, který tvoří hlavní prostor před vilou.

Rozvržení vnitřního prostoru a tvar stavby vychází z různých výšek pěstovaných rostlin a jejich nároků na světlo či teplotu. Střední nejvyšší hmota je zároveň i vstupní částí, má prosklenou nejenom čelní stěnu, ale také střechu. Při vstupu se tak návštěvníkovi otevírají nečekané průhledy, prostředí exotických palem a citrusovníků obohacuje výhled na oblohu, před očima se mění výšky i šířky navazujících prostorů, postupující slunce a ostré stíny vytvářejí každou chvíli jinou atmosféru. Obě nižší křídla mají střechu plnou, dostatek světla do nich přichází také z bočních stran, prosklených stejně jako hlavní fasáda. Západní i východní stěna jsou navíc opatřeny dalšími vysokými dveřmi, které oranžérii nejenom těsněji propojují se zahradou ze všech stran, ale především zajišťují příčné provětrávání prostoru. Pouze severní stranu oranžérie tvoří plná masivní stěna, která jako kulisa dělí scenérii rostlin od reálného světa venku.

Jako konstrukční materiál zvolil architekt cedrové dřevo. „Dřevo dává stavbě archetypální vzhled a navazuje na podzimní barevnost zahrady. Podzim je období, kdy se část rostlin přesouvá do interiéru oranžérie a stavba začíná opravdu žít,“ zdůvodňuje svoji volbu.  

galerie 2

text 3

Přímo do masivního dřeva nosných sloupů jsou vyfrézovány drážky pro izolační dvojskla, ve střední části oranžérie vysokých až 4,5 metru. Dřevo se tedy nesmí téměř vůbec kroutit ani tvarově měnit vlivem neustálých změn vlhkosti. Bylo tedy velmi náročné vybrat vhodnou dřevinu a vymyslet optimální konstrukční detaily, aby skla byla těsně uložena, a přitom jim nehrozilo prasknutí. Přílišnému namáhání dřevěných sloupů navíc odlehčila promyšlená konstrukce, plná zadní stěna ukrývá ocelové prvky přebírající značnou část zatížení.

Oranžérie má sloužit především přezimování subtropických rostlin, které se na jaře stěhují zpět na zahradu. Skladbu rostlin však majitelé záměrně zvolili takovou, aby ani přes léto nebyl prostor prázdný. V zimních měsících udržují teplotu kolem 8 oC, v létě musí zabránit přehřátí nebo spálení rostlin. Tomu se muselo přizpůsobit i technické vybavení stavby. Přihřívání v chladných dnech zajistí tepelné čerpadlo, pro příliš horké dny se stěny oranžérie mohou zastínit elektronicky řízenými venkovními roletami, prosklený strop se uvnitř zatáhne baldachýnem a přirozenému provětrávání pomůže ještě ventilátor v nejvyšší části při stropu. Samozřejmostí je přívod vody na zalévání rostlin a elektrického proudu k ovládání veškerého zařízení.

Skleníky, oranžérie či zimní zahrady jsou sice určeny hlavně rostlinám, ale v přechodném období nebo za slunečných zimních dnů je tu velmi příjemně také lidem. Oranžérie se využívá jako zahradní altán, a rozšiřuje tak obytné místnosti o relaxační prostor. Při otevřených dveřích tu povívá lehký vánek, uklidňující zeleň a dobré světlo lákají k četbě knihy nebo posezení s přáteli u šálku kávy. Vybavení západního křídla zahradním nábytkem doplňuje minikuchyňka s kávovarem, aby odpočinek v oranžérii nerušilo ani občasné přebíhání do domu.

Architual, říjen 2013

infobox

Jindřich Starý / Lennox architekti

Soukromá osoba

facebook

 

Podporuju skvělé nápady

TOC (zvolit toc view odpovídající kategorie)

architual@2x