Kulturní depo Lokremise

perex

Konverze industriálních budov znepokojují vložením nových souvislostí do existujícího kontextu. Tento dojem je umocněn, pokud je nově oživována budova prazvláštní typologie – jedinečný prostor, který se nedá srovnat s prostředím, ve kterém se lidé obyčejně pohybují. Kulturní dění je pak pro takové místo pravým požehnáním – umocní genius loci a otevře nevyužité prostory široké veřejnosti.

kredit

Architual 11/2013 | Text: Anna Kašíková-Sigmundová | Foto: autorka, Sturm & Wolf

text 1

Z historie

Multižánrové kulturní centrum Lokremise, zřízené v bývalém železničním depu ve švýcarském městě St. Gallen, je toho dobrým důkazem. St. Gallen je sice hlavním městem stejnojmenného kantonu ve východním Švýcarsku, avšak zdejší atmosféra je spíše maloměstská. Železniční servisní stanice, postavená na počátku 20. století, vyřazená z provozu v 80. letech a opuštěná téměř po dvacet let, na první pohled neměla dobré vyhlídky. Ačkoliv jde o unikátní stavbu, největší svého druhu v celém Švýcarsku, její pozice v zanedbaném zanádražním brownfieldu (na „druhé straně kolejí“) jí příliš nadějí na nové zapojení do městské struktury nedávala. Strategické rozhodnutí správy kantonu, která v pravý čas dokázala zachytit dění kolem objektu a chopila se příležitosti využít jeho potenciál, však umožnilo vzniknout unikátnímu kulturnímu centru, které dnes svým významem přesahuje hranice regionu. Jeho úspěchu nemálo napomáhá také do detailu propracované a velmi citlivé architektonické řešení konverze.

galerie 1

citace 1

text 2

Koncept

Návrh, vypracovaný studiem Sturm & Wolf, vytvořil pro provoz kulturních institucí v depu perfektní podmínky. V ohromném prostoru, vzniklém sekvencí paprskovitých lodí, sloužících původně pro servis lokomotiv, jsou umístěny 3 buňky, které nenásilně dělí openspace na výseče odlišných charakterů. Boxy se „vznášejí v prostoru“, či se krčí pod stropem, nikdy však nerozdělí prostor úplně, nechávají jej plynout v celé délce.

Architekti zároveň k existující matérii přistupují s pokorou, snaží se maximálně posílit industriální charakter prostoru, dávají vyznít autentickým detailům – stěny zůstávají začouzené od lokomotiv, v podlaze jsou patrné koleje, nic není kašírované. Návštěvníkům je jasné, co se tu dříve odehrávalo, chápou, že budova žije novým životem, aniž by byla potlačena vrstva starého – technické řešení zateplení je vždy koncipováno tak, aby původní konstrukce zůstaly nezakryty – okna jsou zdvojena, tepelná izolace je osazena jen tam, kde neruší. Precizní řešení nově vložených prvků interiéru pak dotváří atmosféru kontrastem luxusu a nízkých nákladů. Všichni budoucí pronajímatelé prostorů se navíc podíleli na návrhu a umělci tudíž dopomohli vytvoření vysoce praktických a osobitých řešení.

galerie 2

text 3

Náplň

V Lokremise sídlí odnož Theater St. Gallen se dvěma variabilními sály. Mezi sály je na „tančících nohách“ umístěna první z buněk využívaná jako šatny pro herce a tanečníky. Díky zvednutí buňky nad podlahu a použití posuvných příček je možné celý prostor propojit do jednoho velikého sálu.

Na druhé straně srpku se nachází alternativní výstavní sál Kunsthausu St. Gallen, určený prezentaci soudobé umělecké scény.

Centrální společný prostor s kavárnou a luxusní restaurací je nenásilně vymezen servisní buňkou s kuchyní a toaletami pro hosty na jedné straně a boxem nezávislého kina Kinok na straně druhé. Velkorysá plně otvíravá prosklená stěna rozšiřuje prostor směrem do kruhového dvora. Vedle ní jsou využity i původní stropní světlíky – přístup světla je maximální.Na bývalé točně v centru depa pak vznikla dřevěná paluba – společný dvůr, do kterého lze vstoupit z každého místa kulturního centra. Obrovská vrata jsou zachována – divadlo, výstavy, i běžný cvrkot centra, mohou dle libosti expandovat do exteriéru.

Na projektu kulturního centra je velice zajímavý také politický kontext jeho vzniku. Po pěti úspěšných sezónách spartánského působení věhlasné curyšské galerie Hauser & Wirth na půdě nízkonákladově rekonstruovaného depa (1999 – 2004), se věci chopila místní správa. S pomocí kantonu zorganizovala referendum, ve kterém sami občané rozhodovali, zda budou veřejné prostředky použity právě na projekt kulturního centra – s velice velkorysým rozpočtem. Po kladném výsledku referenda a úspěšné architektonické soutěži tak v roce 2008 vzniklo místo, které nezanedbatelně obohatilo život města St. Gallen, dopomohlo k pozvednutí celé přilehlé čtvrti a stalo se inspirací pro mnohé podobné záměry. V našich podmínkách v této souvislosti připomeňme projekt obnovy plzeňského pivovaru Světovar, kde v rámci úspěšné kandidatury Plzně na Evropské kulturní město 2015 vzniká centrum 4 x 4 Cultural Factory s podobným programem. Přejme si, abychom mohli za pár let i v České republice disponovat takto úspěšným projektem, iniciovaným správnou reakcí veřejné správy.

galerie 3

infobox

St. Gallen, Švýcarsko

Sebastian Müller Projektleitung

17 mil. CHF (cca 357 mil. Kč)

facebook

 

Podporuju skvělé nápady

TOC (zvolit toc view odpovídající kategorie)

architual@2x